Jaroslav darmo upřímnými slovy
Ten všecek jeho neklid chlácholí,
A našemu domlouvá hrdinovi,
By jako muž vše, co v něm zápolí,
A všech starých vášní zdusil rozruch nový.
By neviděl víc Marinu, to žádá.
Však sotva radu vyřkl, tu se vkrádá
Ve srdce jeho divné touhy plání,
Jíž přátelství se jeho darmo brání;
Snad žeby Ludmila, k níž láska vřelá
Milence uhasla, jej zapomněla?...