Co uzřel Marinu, víc jej svět celý
Nejímal ničímž v pestrém střídání.
On žil jen jí, a jinam neletěly
Vše touhy jeho v sladkém doufání.
Jaké se změny u Orlovských děly,
To nevěděl, neb nešel tam kdy více.
Orlovský odejel ven na letnice,
A za ním měla přijeť jeho paní.
Tu starý pán též po rozvažování
Navštívil Vyšínského; náhodou ho
Však nezastih’, ač na něj čekal dlouho.