„Nuž, kde jste byl?“ jal starý pán se zase.
„„O tom bych musil dlouho povídať!““
Vyšínský odvece a čas po čase
S Orlovským hledí řeč svou vystřídať.
„Jest-liže libo Vám a milo zdá se,
Dům poctěte můj návštěvou; při víně
Líp o tom promluvíme někde v stíně,
Neb slunce na záda zde strašně praží...“
Tak Orlovský se k Vladimíru snaží.
Vyšínský svolí, v živé konversací
Se starý pán teď s vzáctným hostem vrací.