Tu rázem slyšeť přepodivné znění!
Večerní zvuky zdají se to býť,
Jež provázejí v divém rachocení
Jak umíráčkem v boj svůj sporý lid,
Nad nímžto šumí větrem v šelestění
Korouhev černá nesrovnalým vlakem.
Pak v bitvu táhnou v šiku všelijakém
Hned za nimi to s lyrou rozlámanou
Jak cizincové stíny dumek stranou,
Jejichžto vůdce v prostopášné řeči
Jak kdyby na rošti byl, hrozně brečí5).