„Ten celý svět je mně jen pouhým ničím,
Já jemu také nejsem nyní víc,
A proto, když se takhle koulí zničím,
Neuškodíme sobě vespol nic!...
Já darmo světu myšlénky své líčím
A darmo rozkládám, i moudrosť svoji;
A snahy mé, to vidím, nevyhojí
Ni zvrácenosť vši nynějšího věku.
Proč déle žíť?... Ten život více vděků
Pro mne tu nemá, nemůž’ také míti,
A proto, slyšte, chci se... zastřeliti!...““