Nejprv se ten, jenž hýbal Vyšehradem,
Na bojovisko řítí k zápasu,
A za ním hlouček kráčí v sboru mladém,
Znáť každého prý skoro po hlasu;
Moh’ by býť větším silným šikův skladem,
Však je jak jest... A jak by chytal lelky,
Tam stojí stranou opodál dav velký
A počtem valný čackých bojovníků,
Zde co devísu maje romantiku,
Tam v ruce drže cymbál pranárodní,
Jenž jesť mu bohyní tož blahovodní.