V tu dobu Ludmila se s matkou vráti.
Ba dvakrát psala mu. Však odpověď
On ani času neměl jakou dáti.
Jak pomysliť má na Ludmilu teď?
A jak též na ten její lístek dbáti?
Ani ho neotevřel, bez okolků
Jej v starý papír hodil s svého stolku,
A nevzpomněl víc na ty něžné tahy,
Jež nedávno mu ještě byly drahy.
Ten luzný obraz dívky milující
Z paměti zmizel – hvězda padající.