Ve hlubokém žalu znořen
Celé noci pěvec bloudí;
Varyta však ze strun zlatých
Písně sladké nevyloudí.
A tam v záři Luny bledé
Krok jej v horu příkrou nese –
Stíny hledá nejtemnější
V žalošumném černém lese.
A tam sedí opuštěný
V stínu skal a sosen šumných,
Stopen v moři trpkých citů,
V moři upomínek dumných.
A se zraky strhanými,
Se rty drhavými bolem:
Poslední pak písně zlato
Rozesívá truchlým dolem.
Se skály pak matným krokem
K velebnému hradu pílí,
Nad nímž smutku vlají flory,
A v němž nářek teskný kvílí.