Však láska Ludmilina byla vroucí,
A milenec – tenť byl zas básníkem!
A dívka ta, se nerozpomenouci,
Se vzdala ráda v citu velikém
Nic nedbajíc o modu všemohoucí.
Nic zlého neviděla v blaženosti
Své lásky nevinné, a tuším ctnosti
Že neubylo tímto vzdáním sebe!
Tou náklonností teprv krásné nebe
Se všemi sněnými jen rozkošemi
Se sneslo k ní teď na tu krásnou zemi.