„Tu jednou večer, když mne z krásné villy
Se svahu k Arnu doprovázela,
Se rtové k smělé řeči odvážili,
A láska má se v slovech zachvěla!
Bylť večer to, ach! krásný, klidný, milý,
Pravá to doba lásky... ticho všady...
Na nebi hvězdy s plnosvitem Lady;
Zefýrek ludný šeptá v rosném listí,
By usnul spíš... víc kvítí nešelistí...
Červánky v západ povlovně se tratí,
Anž blankyt hluboký se v brunát šatí.