Však co jsme dříve v verších zapomněli
Co naší básně znamenitou věc,
Je to, že Orlovský byl také vřelý
Tak nazvaný kdys u nás vlastenec.
Neb ač byl zbohat’, po svůj život celý
Přec vzpomínal, že písařem byl kdysi,
Že slabikoval Klicperovy spisy,
Že matku, jež počestnou byla dámou,
Co dítě nazýval vždy jenom mámou;
Maman, to neznal a to slovo papa,
Jež mnohé děcko v kolíbce juž lapá.