Jako kdyby zázraky se
Děly této chvíle v kraji –
Luna oblekla se v mraky,
Hvězdy v blankyt zapadají.
Vodotrysků lesklé proudy
V kapích černých roztrysknou se,
A těch slavíků všech sbory
Smutkem v zpěvu odmlknou se.
Cypřišové háje v žalu
K zemi kloní vršky šumné;
Rudé růže v bílé blednou,
A ty dokvítají dumné.
Řeka modré vlny rmutí,
Břehů pruh se v řece smáčí,
A jak černá stužka smutku
V daleké se kraje stáčí.
A tak teskná noc nastává,
Že až srdci k rozpuknutí;
Jak by život k poslednímu
Pracoval již dovzdychnutí.
Na hradě pak žal a nářek;
A to všecko s černých věží
Dumných zvonů hrana duní:
„Královna na marách leží!“...