Snad je to k smíchu, že v tom světě prosy
By také lásky mohlo stávati,
Kde falešné jen zuby, rudé nosy
Je každodenně nám tu vídati;
Kde dámy jenom krásné šaty nosí,
Kde v velmi praktickém teď návalu
Se lásce vzdávají jen pomalu;
Kde dříve velemoudře spekulují
A zdáním počestným se ohražují;
Měříce city mírou etiquetty,
Jsou vlastně vyučené prakoketty.