„„Vždyť zdá se všem teď něco změněn přece,
Co z cest svých nedávno se nevrátil?
A také,““ dále Orlovský pak vece,
„„Bych svatou pravdu křivdou nezkrátil,
Tu musím říc’, že nedávno, když k řece
Na bujném koni jako vítr tihnul
A před domem se kolem dcery mihnul,
Že dvorně pozdravil!““ „Toť ku podivu!
A věru nevím, z jakého as vplyvu
To stalo se; však...“ V tom jak pozahnuli,
Naproti Vyšínskému postanuli.