On šťastně žil s svou druhou polovicí,
Neb v její věc se nikdy nemíchal,
A platil jen co manžel milující.
Ba nikdy, jako druzí, nevzdychal,
Když slyšel její přání jasně znící.
Však nepřivedla ho přec pod pantofel
Pro to vše, jako Fausta Mifistofel;
On podrobil se všemu vlastní vůlí,
Neb vůle manželčina jesti půlí
Našeho srdce – a tak co si přeje,
To se jí vlastně z naší vůle děje.