„Ten Weltschmerz západní nám nepomůže,
My s jarým duchem v národ musíme!
Jen tak se v ovoce květ snahy vzmůže,
My dobydem’, co denně tratíme!
Teď, vidíš, k Zvolskému lnu teprv úže,
A k němu táhne mne to, s ním já budu
Upřímně rokovati o osudu,
Jenž šlechtěním lid poznenáhla vznese!
Pak nová éra nám všem zableskne se;
My zvítězíme; víc než v sázku dáme,
Pak z toho boje krásně vyzískáme!