Oh Delargi! ty’s devatenáctého
Se též stal proletářem století,
Však v skutku ze zoufalství nesmírného,
Jímž všecky kroky tvé se posvětí,
A ne snad z mody, z juxu přesměšného!
Kdo na tě pozří, tomu srdce bolí,
On nepřeje si, by tě v šírém poli
Či opuštěné potkal na silnici,
Má-li co v kožené své pokladnici.
Ó Delargi! kde kritická tvá sláva?
Co za osudy prožila tvá hlava?