„Co chudý malíř vždy jsem navštěvoval
Ten bohatstvím byt mocně nádherný,
A skrytě lásku v tužném srdci choval
Před světem tajiv poklad neměrný
Ten, jenž tak naše slasti dovršoval.
Já povždy vítán býval pro umění.
Tak příležitosť dána ku zblížení,
Když umnou ruku její vedla moje,
Bych sděliv jí svou sběhlosť, rysy svoje,
Ji zasvětil v tajemství v barvách skryté,
Vzdav umění jí s srdcem pospolitě.