Chtěl mluviť s ním, by přijel dozajista
Za nimi ven; pak s ním i mluviť chtěl,
Proč k nim víc nejde; nechtěl jíti z místa,
Až by mu upřímně vše pověděl.
Tu přijde Orlovská a hned se chystá
Za chotěm na venek jeť se svou dcerou.
Ta jinam myslí však, neb s tisícerou
Se nesla touhou k Praze stověžaté;
Jen k Vladimíru srdce vroucně vzňaté
Se pnulo stále v sladkém nedočkání,
Ač spolu smutek v ňadra se jí sklání.