Ten samý den, když Vladimír se s rána
Rozhlédl teprv krajem sousedním –
Tím zasazena znamenitá rána
Všem jeho strašným bolům nevšedním,
Že etiketta hrozně zanedbaná
Teď nastoupiti měla svého práva –
Ten samý den, jak obvykle se stává,
Že náhodou se divnou všecko děje,
Tam pod lipami, jimiž větřík věje,
V svém nejmilejším, tichém ve koutečku
Seděla dívka v loubí u stolečku.