A právě když se k velké bráně brali,
Mladistvá dívka v sladkém úžasu
Na schůdkách, jež se kruhem vzhůru pjaly
Na plochu květistého tarasu,
Teď postanula... Dvorného tu z dáli
Hned jezdce pozná, když své zraky zvedne,
A růžné líce lehýnko jí zbledne,
Pak tisknou něžné bílé ručky její
To srdce, jímž se tluky silné chvějí,
A ona neví, má-li kročiť dále,
Či v sladkém zděsu tom dlíť neustále.