„Liduška tratí den ode dne více
A v strašnou zádumčivosť upadá;
Ba opouští juž krásný růměn líce,
Anť celá dívka bolem uvadá.
Však s bohem buď! Ty’s tím vším vinen sice,
Leč nemůžeš snad za to. Odpusť tedy,
Že jsem tě zdržel; je to naposledy!
Buď zdráv!...“ V tom rychle objal Vladimíra,
A za sebou juž dvéře uzavírá.
a Vladimír se za ním dívá... vidí,
Že šťasten, a jej proto nenávidí....