Co do řeči jsou také listy tyto
Juž bez odporu první instance;
A dopisů v nich vždy sto věnců svito
Kuchyňským slohem z čmoudu, z kahance.
Však kdo ten kuchař, to je světu skryto.
Neb by nezavdal mrzutostí símě,
Vždy píše do těch novin anonymě.
Snad za svého se stydí ducha děti,
Ač pravdu mluví, nikdy neklevetí;
Spíš myslil bych, že, ač má moudrou hlavu,
On nedbá o Miltiadovu slávu.