„„Co, prosím tě, Vyšínský, co je krása?
Co, o níž pěješ, láska blažící?
Mně nekyne víc její drahá spása,
Mně nepějí víc její slavíci!
Náš věk... ten jiné věci mocně hlásá,
A přec v nich hyne stálým umíráním!...
Co ten tvůj život je? Ty maříš spaním
Víc nežli polovici jeho délky;
Pak jídlem ztrávíš také oddíl velký,
A oblíkáním, čtením, ano psaním
A největší čásť hloupým milováním!