Tu Vladimír a také přítel jeho
Na ňáký taneček se pustí v proud,
A srdce sprostěno teď smutku všeho
A trapně jímajících krutých pout,
Se podá šumu víru záchvatného.
Po boku reka dívka jeho letí
Jak jarý ptáček větru ve zápětí;
Tak milá dnes v svém novém šatě byla,
Že ráda za ní touha zabloudila,
Jak přírody to pravé, sladké dítko
A venkovského luhu krásné kvítko.