Darmo v žhoucích loktech tiskne
Krásnou ženu mrtvou zpola.
„Nesmíš umříť, nesmíš, nesmíš!“
Ve zoufalství děsném volá.
„Otevř oči! zardi líce!
Kouzli v ústa úsměch sladký!
Mluv ta slova něhy vroucí!
Ztiš polibkem duše zmatky!
„Neumírej, ženo krásná!
S tebou vše bych ve hrob vložil.
Neumírej! Ó žij dále,
By tvé krásy lesk se množil!“...
„„Marné, marné tvé volání!
Sudba má se vyplnila.
Budiž s bohem! S bohem budiž!““...
V slovech těch jej políbila.
„Otevř oči!“... Oh! nadarmo
Pěvec srdcelomně kvílí –
Na rtech jeho žena stydne,
Umřelať jest v tuto chvíli.