„„Toť arci divno; já jej podvakráte
Juž navštívil a také k sobě zval;
Však tehdy smuten byl, jak povídáte,
A za pozvání nepoděkoval
A nepřišel též.““ – „On jen o desáté
Se v noci pouští k lesům na návštěvy.
Tam v skalách prý se potlouká a neví,
Že hajný náš jej jako liška stíhá,
Když vzhůru dolů, s vrchu v rokli sbíhá.
Je divný člověk to, a tuším v hlavě
Že vypadá to velmi, velmi tmavě.“