On zůstal... Co si dále povídali,
To darmo čtenáři zde líčiti;
Nu, bezpochyby že si přísahali,
Že jejich srdce pranic necítí,
Leč věrnou lásku, že si pak své žaly
Vespolně sdělili a svoje touhy.
To vše by v sobě tvořilo zpěv dlouhý.
A že to každý ví juž z vlastní praxí,
Ten víc, ten méň, ten předůkladně jaksi:
Tu pomlčíme o slovníku frásí,
Neb člověk s nimi chvály nedochází.