Bouří vichr v noci temné,
Mrak ubíhá za mrakem!
A mé srdce bouří ve mně
Rozjitřeno přízrakem.
Jako dalné, pusté moře
Rozstírá se v nepřehled:
Nadějí všech beze zoře
Srdce mého drví svět.
Když však šílí vichr litý:
Tu mi v srdci volněji;
V divou bouř se všecky city
Vzdýmají a rozchvějí.
A to srdce v bouři lité,
(Dřív tak mrtvé jako hrob)
Objeví své zjevy skryté,
Plné zděsův, vetchých zdob.
Jako nepřehledné moře
Světův chová ssutiny:
Tak mé srdce strastí, hoře
Jeví divé pustiny.
Pak i sady plné květův
Polosvadlých žehem zlým:
Rozvaliny svatých světův,
Shaslých citův slepný dým!