Tak nalezl jsem Jaroslava s rekem,
Jak mlčky podlé sebe kráčeli.
Jich duše plouly v roztoužení měkkém,
A vroucné vzpomínky se rozchvěly
I jejich žití uplynulým věkem.
Tu náhle z toho rozesnění křikem
Je Delarge vyruší s svým společníkem,
S nimž rozloučiv se ihned vstříc jim kráčí.
Ach! jeho tvář, ta hluboký bol značí,
Ten jeho zevnějšek, tak spustlý, chudý
Jen smutné známky žalu jeví všudy.