„Ó zůstaň ještě!“ „„Zítra přijdu zase.““
„Ó zůstaň dnes! Co mi do zítřka jesť,
Byť kynul mně i v největší své kráse?“
„„Je pozdě, Marino!““ „Ach! na bolesť
Mou nedbáš, drahý?! Po tak dlouhém čase
Tě v svou jsem náruč jednou vroucně jala,
A ty juž jdeš? Či, že jsem se ti vzdala,
Mne opouštíš? Ach! toho nezasloužím!
Ó nechoď ještě, ať se v lásku vhroužím,
Již ty mne obdařuješ, blahou činíš!
Či snad mne z mojí přítulnosti viníš?“