Jak byla krásná, verš můj nevysloví!
To temné oko v touhách nyjící,
Ten lící růžných základ lilijový,
Těch ňader obrys krásně bující,
Jež mile jímal krojem svým šat nový,
A lehká nožka, její pohyb milý
Tak Vladimíra rázem okouzlily,
Že zapomněl se!... Chvíli na ni dlouhou
Pozíral dojat nevýslovnou touhou,
Že by ji rád byl k srdci svému vznesl,
Či k jejím nohoum k úsluze jí klesl!