„Tak vzešla teď v své nejmocnější kráse
Co přírody ten nejluznější květ
Mé duši tužné k nevýslovné spáse,
Chovajíc v sobě štěstí celý svět,
A dadouc z něho hojně srdci zase.
Teď myšlénky vše novou dráhou spěly,
Ji vyvolivše sil svých za střed stkvělý,
A láska má, mým srdcem plamenící,
Ji vyvýšila sobě za kněžici:
Neb miloval jsem všemi svými city
V rozkoši vášni netušenou zpitý...