Ty mraky tedy v obzor vystoupily;
Však sotva vznesly se as tisíc stop,
Tu najednou se trhem rozdělily,
Jak když se shroutí staré boudy strop.
Teď oba mraky stály... v téže chvíli
Divoucí změny počaly se díti.
Chci milerád Vám tuto povědíti,
Co Vyšínského denníkové praví.
On měl to snů svých za přílud jen hravý,
A pravil sám, že nerozumí tomu,
A nerozum: ten sotva vadí komu.