Jak zkamenělá minulosti brána,
Tak jevil se ten svatý vlasti chrám
Co památka zlým časem uchovaná
Budoucna tajuplným dějinám,
Jíž bouří žádných nesmí tknouť se rána.
A velké pole slavných udalostí
Nad chrámem tane v hlučné střídavosti,
Že v srdce přátel temné zadumání
Bolestným dchnutím najednou se sklání,
Anť v blankyt vln tak mírně nebe zřelo,
Že v hledu tom se samo zapomnělo.