Tu Vladimír k ní vzhlédne. Jak tu stojí
V své plné kráse miločarovná,
Jíž sněný ideál se krásou dvojí
A půvabem svým sotva vyrovná;
Anť lásky plamen v dmoucích ňadrách brojí;
Anť ona v jeho hledu celá zmírá
A vši svou duši zrakem k němu vzpírá:
Tu na vše kolem sebe zapomene,
Obejme dívku v vášni rozbouřené
A tiskne k sobě, jakby chtěl své žití
S tím krásným, sladkým tělem v jedno slíti!...