„Hlehle! Tam smutný soused náš se plazí!“
Jal se pan správce vážně mluviti.
„Ten člověk blázní, život svůj si kazí
A neví, jak věk mladý mařiti.“
„„Leč dobrák jest, nikoho neurazí,““
Odmlouvá Orlovský; „„též k svému lidu
Je přívětiv a všady mírní bídu.
Též správně platí daně!... Vždyť přec dříve
Zde držel několikrát honby divé,
A jak se praví, v městě vesel býval
A kolem sebe dosti přátel míval!““