Buď s Bohem! jest-li se kdy přání
Za štěstí jiných vyslyší:
To mé nezvane větrův vání,
V nebes tě vznese ve výši:
Marné by slovo, pláč byl, lkání,
Oh! víc než slz krvavý rmut,
Když plyne z oka ve skonání,
Praví to slovo: „s Bohem buď!“
Můj ret je němý, můj zrak suchý,
Však v mozku mém a v ňadrách bdí
Nezhubné nikdy trýzně ruchy,
Jejichžto hryz se neuspí!
Já nesmím – nechci lkáť své žaly,
Ač bol a vášeň trují hruď;
Vím, že jsme darmo milovali,
A cítím jenom: „s Bohem buď!“