Vladimír mlčí. Na okamžik stane
Před jeho zraky jiná podoba...
Tu Marina, jíž líce rozhárané
Co nejmilejší její ozdoba
Jak lehká zora jitrem jarním plane,
Třesoucí rukou pojme rámě jeho
A zrakem plným žáru milostného,
Tím zrakem nivým k Vladimíru hledí,
A každé jeho hnutí vroucně sledí.
A rozkochaná touhou sladce žhnoucí
Mu šepce slova tajné slasti dchnoucí.