Zde květe pomeranč dle břízy Švédské,
Tam s mandlí pučí černá borůvka;
Však musím šetřiť svojí slávy světské
A svého nezběhlého olůvka,
Bych nedopustil se snad chyby dětské.
Neb v botanice je můj rozum kusý
A na Moravě přísní kritikusi;
A kdybych zkazil věčnou slávu svoji,
Pro nižto nespím celé noci v znoji –
Tak alespoň mně moudrý kritik pravil4) –
Tu bych se všeho na tom světě zbavil.