Bylť dnes zas jarní večer velekrásný...
Vzduchem se chvělo temné bzučení,
A nebes blankyt jako křišťál jasný
Se klonil k zemi v sladkém toužení.
Vln modré pluky pěly zpěv svůj hlasný,
Jenž v dáli hlukem města poumíral.
A na Petříně zvolna rozestíral
Se zlatý závoj z záře slunce tkaný
A přeletoval na dóm požehnaný,
Jenž vzhůru k nebi rámě svoje vzpínal,
Jak by snad ku modlitbám napomínal.