Tolik jsem juž o své milé
Pěl a ještě budu pěti;
A přec písní dechy čilé
Vezdy planou v novém vznětí.
Její krásy, vaby její,
A ty hledy láskou nyvé
Tonem písní mých se chvějí
V harmoniji liboznivé.
A to srdce žáru plné
Bujně v mnohém slovu žije,
Jež vše vaby kouzedlné
K celku v věnec krásný vije.
A v těch písních miloznících
Planou dojmy mojich citů,
Jež mně v slovech šveholících
Vykouzlila srdce z skrytu.
Moje touhy, rozkoš moje,
I můj bol se k všemu vine;
A ty ňader žhoucí znoje,
V nichž mé žití slastí hyne.
Tak se všecko k sobě pojí,
Moje duše s její splývá:
Že má za svou ona moji,
A že její v mé přebývá.
Všecko jsem dal milé děvě,
Duši svou – mladosti ráje;
A když lkám své touhy v zpěvě,
Ona písně ozvěna je!