„Od sladkých úst, kde plná růže vzkvítá,
Na celou tvář se purpur rozstírá,
Tu skrz pleť sněhobílou mile svitá,
Tam zas jak zory přídech umírá
A tisíceré kouzlo všady skýtá.
To hrdlo labutí jak v mocné pýše
Milostným zjevem tajnou rozkoš dýše,
Již v sobě kryjí ňadra kolíbavá,
V té nejmilejší kráse bujně hravá,
Jak výtvor z alabastru utvořený,
Nejsladším dechem lásky oživený.