XL.

Tu lidé arci sobě povídali – Však doufám, že jen pomluva to jest, Neb málo kteří zcela uchovali Před ostrým jazykem svou čirou česť –

Že nezvyklé se s ním as věci dály, Že za nápadně velekrátkou dobu Vstal jako z mrtvých z písařského hrobu; Že prý pan hrabě milovníkem paní

Byl krásných v nelíčeném zbožňování; A že Orlovská patřila k nim sama: Za to přec nemohla ta milá dáma.