„Tak přes Prahu zas jedu. Náhoda mně
Zde byla příznivou, já vidím Vás
A Vaše slova štěstím dařila mne
Tak věštíce jen blaženější čas.
Zapuďte všecky upomínky klamné
A vraťte srdce sladké přítomnosti!
Já zůstanu zde déle. Oddaností
Chci zplatiť Tobě, co’s vytrpěl pro mne!
Však vyslyšíš též moje přání skromné?
Viď, Vladimíre, že ty častěj nyní
Docházeť budeš ku své přítelkyni?...“