Když k dessert-u pak vína zavítala,
Tu vstala mládež brzo od stolu
A rovnou nohou v zahradu se brala,
Mladíci, dívky pěkně pospolu!...
Tu Vladimíra bezpochyby hnala
Též touha ven, neb na čerstvém chtěl vzduchu
Vyvětrať z všeho moudrých ženštin duchu,
Jenž za oběda kol něho se proudil...
Tu chvíli sám kdes po zahradě bloudil,
Podal se letu myšlének zas dumných
Zde chodě stínem stromů tichošumných.