Dozněla tak sladká píseň,
Proudy slzí rozpoutala;
A přec k smrti zmdlelá žena
Dále s touhou naslouchala.
A již nové srdce vzdechy
Ve zlato se písně šatí;
Na peruti vánků vlažných
V dál se noci snivé tratí.
„Byť na chvíli jen srdce její
Se zapomnělo v lesku:
Já blažen jsem přec u naději,
Že vrátí se mi v stesku.
„Ó kéž jí drahé mohu říci,
Jak stůně srdce moje:
Že slza nevysýchá v líci
Pro lásky kruté boje!
„Jak anděl útěchy by sladké
Se v lásce ke mně snesla
A z bolesti by k slasti vrátké
Mně v žhoucí náruč klesla!“...