„A v tom jsem velkou kritiku chtěl psáti
Co krásný, poslední zpěv labutí:
Však nechtěla mně myšlénečka státi
V tom věru překritickém pohnutí.
A když jsem namočil, musil jsem vstáti;
Neb rázem se mi hlava zatočila...
Mně přišlo nanic... noha vykročila...
Já s heroismem zrovna k oknu kráčel
A pěknou frázi o smrti vytáčel;
Pak v divém bolu jsem své čelo zvraštil
A odhodlaně... v blízké okno praštil.