„„Jsi vítán mi,““ Vyšínský na to praví
A mrzutě svůj oblék’ nový frak;
„„Co neseš nového?““ „Ne mnoho!“ „„Tvoje zdraví?““
„Tak, tak! A tvé?“ „„Nuž, skoro také tak.
Kdy’s přišel?““ „Dnes; můj strýc ti prodej slaví
Drahého cukru. Tetka v velkém státu
Své tělo skryla do těsného šatu!
Ah! je to bída!“ Delarge pokračuje
A na divanu se tu roztahuje.
„Ah! je to bída na tom strašném světě,
Že taký nesmysl zde ještě květe!“