Tak druhy jsou teď neblaha a trýzně:
Bol je jim rozkoší, že oba v něm
Jen nový pramen vidí sladké přízně,
V níž rostoucím lnou k sobě plamenem.
Když v srdci toho krutý bol uvízne,
Tu jistě dojde v prsou věrných druha
Ozvěny sladké, a pak bolesť tuhá
Vždy původní své tratí přetrpkosti
A přejde v sladkou strasť tou soudílností:
Jim nastala souhlasu pravá doba,
Že, po čem prahli, ztratili teď oba.